Tiskovka soutěže Muž roku 2020 představila 12 sympatických finalistů. Kdo z nich letos získá titul?

 fotogalerie

Po všech jarních koronavirových peripetiích, konečně představil prezident soutěže Muž roku David Novotný dvanáctku urostlých finalistů letošního ročníku. Mladí muži, kteří prošli sítem tří castingů, se do jednoho dostavili do prostor MKMM studia v Žitné ulici u producenta Gabriela Grillottiho, kde na ně čekali jejich ambasadoři a informací lační novináři.

Nováčkem mezi patrony finalistů byl bývalý český fotbalový útočník Horst Siegel. „Chvíli jsem přemýšlel, jestli mám do tohoto projektu, ale když se potkám i s Tondou Panenkou, souhlasil jsem,“ uvedla fotbalová hvězda, kterou kluci, vyfešákovaní v oblečení od firmy Koutný Prostějov, nepřekvapili. „Na vyšperkované mládence jsem zvyklý z kabiny. Když jdeme po zápase domů, tak je to něco podobného, všichni načesaní, upravení… V kabině se móda probírá, zažil jsem to jako hráč i pak jako trenér. Měli jsme i módní policii. Nejlepší byl Ivan Hašek, který trénoval v Japonsku, vždycky přijel v nějakém modelu a předvídal, že to přijde za tři roky do Čech. Takové to byly fórky,“ vzpomínal Horst Siegel a pak si se smíchem povzdechl: „Chtěli mne do MasterChefa a já jdu nakonec do Muže roku.“

Finalisty Muže roku okoukla i modelka a misska Veronika Chmelířová, kterou pozvání na tiskovou konferenci překvapilo a potěšilo zároveň. II. vicemiss ČR 2007 mohla posoudit, v čem se liší ženská a mužská soutěž krásy. „Jediný rozdíl vidím v tom, že oni mohou být nahoře bez, což my nemůžeme. Jinak jsou si soutěže podobné. Konečně se karta obrátila. Užila jsem si chvilky, kdy já, oblečená, jsem stála mezi dvanácti polonahými chlapy. V ženské soutěži jsme to měla naopak,“ libovala si Veronika, kterou korona připravila o zahraniční práci. „Jsem ráda, že se život vrací do starých kolejí. Ale pracovně to hodně pokulhává. Jsem hodně závislá na zahraničí a to ještě neběží. Alespoň budu mít čas na dovolenou. Mám v plánu Tatry, které mám také na linii. Po dobu karantény jsem skoro denně vařila a jeden mých nejodvážnějších počinů bylo, že jsem stoupla na váhu. Díky dlouhým procházkám se psem, jsme na tom dobře, váha se ani nehla!“

Dlouholetý porotce a fanoušek soutěž Muž roku herec Jiří Krampol držel v náručí třináctého, tajného favorita soutěže, pejska Beníka. „Já mám doma Žanynku, rozmazlenou čubičku. Teď ji hlídá kamarádka, veterinářka, protože manželka s ní nemůže chodit na procházky a já jsem pořád pryč. Když vidím takového pejska, dojímá mne to,“ zamyslel se Jirka Krampol a zavzpomínal, jaký byl ideál mužské krásy za jeho mladých let. „Tenkrát nepřipadalo v úvahu, aby měli mladíci vousy, to bylo ponižující. Vousy nosili dědkové. Mladí kluci nosili frajerský knírek. My jsme svoji krásu vkládali do účesů. Já jsem chodil „na emana“, toho jsem měl vyčesaného do šílené výšky a místo laku jsem účes tužil cukrovou vodou. Nosili jsme i „kohouta“a pak přišla móda účesu „říman“. To jsme byli všichni kudrnatí. Já chodil na Smíchov, kde mi ondulovali vlasy. Od té doby, co jsem začal hrát v divadle a ve filmu, držím si stejný účes.“

Herečka a dabérka Regina Řandová si mezi finalisty Muže roku, kteří převedli casual oblečení od firmy Koutný své favority už vytipovala. Při otázce na chlapa svých snů nezaváhala: „Můj syn se mi povedl, je tmavovlasý. To je můj ideál,“ šikovně vybruslila z prekérní otázky herečka, která dělá patronku finálové dvojce. Společné téma našli ve sportu. „Já hraji golf a fandím rugby, protože ho hraje můj sedmadvacetiletý syn a tak už deset let chodím fandit. Nejsem ale hlasitá fanynka, musím si šetřit hlasivky na dabing,“ smála se Regina Řandová.